REHEAT s.r.o. - Centrální vysavače, větrání s rekuperací, podlahové vytápění

Moderní technologie
       & profesionální služby


Materiál
Plastové trubky pro rozvody teplovodního podlahového vytápění mají své specifické vlastnosti. Trubku tvoří několik vrstev. Vnitřní vrstvu trubky tvoří síťovaný polyetylen, vnější vrstva má větší pružnost. Trubky obsahují mikroskopickou hliníkovou vrstvu protikyslíkové bariery, která zabraňuje tvorbě rzi. Kompletní systém se skládá z potrubí, systémových desek, rozdělovačů a systémů ovládání. Firma Reheat si zakládá na kvalitě všech použitých systémů a tím i zajištění dlouholetého bezproblémového chodu vytápění.


Pokládka teplovodního potrubí
Plastové trubky se spojují lepením nebo svařováním, popřípadě systémovými spojkami. Výrobci již vyladili své systémy natolik, že spojování je velmi rychlé, spoje jsou dostatečně pevné a nijak neomezují průtok.

Při kladení hadic je nutno dodržet výrobcem předepsanou maximální délku a poloměr ohybu. Délku jednoho okruhu topné hadice volíme tak, aby teplotní rozdíl na vstupu a výstupu nebyl větší než 5° C. Doporučená délka se řídí průměrem trubky, bývá 80, 100 nebo 120 m. Pro lepší tepelnou rovnováhu v místnosti se snažíme trubky s teplejší příchozí vodou a studenější odcházející klást střídavě vedle sebe. Na rozdíl od elektrického jednocestného kabelu zpravidla volíme tvar dvojité spirály nebo dvojitého meandru, tím dosáhneme téměř dokonalého prostřídání trubek s teplejší příchozí a studenější vratnou vodou.

Pokládku si velmi usnadníme použitím dnes již velmi rozšířených systémových desek, které dnes výrobci dodávají v nejrůznějších skladbách a rozměrech. Topná trubka je připevněna na síti ve tvaru meandru. Desky klademe vedle sebe po celé otopné ploše, poté vytvoříme pomocí spojovacích prvků uzavřený okruh. Nevýhodou může být omezený počet rozměrových variant od určitého výrobce.

Krycí vrstva podlahového topení
Po položení nanášíme na topné hadice cementový potěr, do kterého přidáváme plastifikátory, aby kolem trubek lépe obtékal. Jinou možností je použití anhydridu, jehož vlastnosti jsou pro účel podlahového topení mnohem lepší. Je také sám o sobě pevnější než cementový potěr.
Okolo stěn místnosti nesmíme zapomenout osadit dilatační pásku, abychom vyrovnali teplotní roztažnost potěru a zabránili vzniku akustických mostů. Okrajová dilatační izolace musí umožňovat pohyb potěru nejméně 10 mm. V případě použití betonu musíme závislosti na tloušťce potěru „oddilatovat“ zhruba každých 36 m2.

Pokud však použijeme anhydrid, můžeme vytvořit souvislou plochu až 300 m2. Lepší tepelná vodivost tohoto materiálu také umožní našemu systému rychleji reagovat např. na změny venkovních teplot. Nižší hmotnost anhydridu přináší menší statické zatížení podlahy. Anhydrid se nehodí jen jako přímá nášlapná vrstva, ale i tuto nevýhodu lze odstranit za pomoci speciálních příměsí.

Mokrý proces instalace topení samozřejmě komplikuje možnost případných oprav a prakticky vylučuje změny tvaru vytápěné plochy. Je tedy nutné ujasnit si předem trvalé a neměnné rozmístění např. nábytku s uzavřeným soklem a kuchyňské linky. Pod tyto prvky topení nepodkládáme, zbytečně bychom ohřívali nábytek.


Teplovodní podlahové vytápění


Skladba podlahy při použití mokrého procesu:

- hrubá podlaha
- hydroizolace (v př. podlahy přiléhající k zemině)
- tepelná nebo kročejová izolace (dle požadavků na tepelnou prostupnost)
- hydroochrana tep. izolace (PVC / PE fólie 0,2 mm, popř. reflexní fólie)
- teplovodní trubky / desky
- akumulační krycí vrstva (cementový potěr / anhydrid)
- nášlapná vrstva

Výška potěru nad trubkami závisí na pevnosti použité směsi, řádově by měla mít více než 4 cm. Celková tloušťka mokrého procesu s cementovým potěrem bývá 10cm i více. Použitím anhydridu můžeme nějaký centimetr ušetřit. U novostaveb můžeme tuto vrstvu navíc zohlednit již v projektu a nic tím pádem neztrácíme, u dodatečných instalací si však musíme velmi dobře promyslet důsledky snížení světlé výšky místností a budoucí návaznost podlah. Především si ale musíme dát pozor, abychom přidanou hmotností nepřekročili únosnost stropních konstrukcí. Tento problém samozřejmě vyžaduje odborné posouzení.

Určitým řešením, pokud únosnost stropů nedovolí zvýšené zatížení, je instalace podlahového topení „na suchý způsob“. Hadice vedeme systémovou deskou z extrudovaného polystyrenu opatřenou výstupky ve tvaru puků o výšce shodné s tloušťkou hadice. Desky bývají opatřeny reflexní fólií, která odráží tepelné paprsky vzhůru. Hadici vkládáme mezi výstupky a vedeme ji do požadovaného tvaru. Poté zaklápíme topný systém sádrovláknitými deskami a instalujeme nášlapnou vrstvu.

Regulace výkonu topení bývá dvojí, jednak u zdroje řídíme teplotu vstupní vody nejčastěji prostřednictvím ekvitermní regulace, zpravidla podle venkovní teploty. Zvolíme li složitější způsob rozvodu, můžeme vytvořit zónování – místnosti s různým výkonem topení s čidly pro každou místnost. Zpravidla ale používáme stejnou vodu pro všechny místnosti a místní potřeby tepla regulujeme pouze průtokem pomocí termostatických ventilů.
Uvedení topení do provozu.

Nejméně 21 dnů po zalití topných hadic, když betonový potěr zcela vytvrdne, můžeme přistoupit k topné zkoušce . Použití anhydridu nám umožní začít s vysoušením již po jednom týdnu dle použitého druhu (výrobci udávají zpravidla 5 – 7 dní). Systém natápíme pomalu v postupných krocích, podle instrukcí výrobce. Některé novější kotle mívají nainstalovaný program pro vysoušení zálivky a záběhové topení v podlahových systémech.

Výběr podlahové krytiny nad topení bychom měli podřídit požadavku na minimální tepelný odpor. Musí být méně než 0,15 m2 K/W. To v praxi znamená, že můžeme použít keramické a kamenné dlaždice, PVC krytiny, parkety z měkkého dřeva do tloušťky 1 cm (dřevěné podlahy lepíme elastickými tmely), koberce do tloušťky 1 cm ( bez PVC podkladu)...

Logo Rehau Logo TECE Danfoss Logo